Brigitka mi utkvěla v paměti. Máme stejné datum narození, jen ona je přesně o 20 let mladší. Pamatuji si na ni jako na českou odchovankyni, která v 90.letech úspěšně odolávala francouzským importům. Že s ní bude nutné počítat, dokázala hned při svém prvním životním startu v květnu 1993. Tehdy v dostihu dvouletých o čtyři délky zvítězila nad Palomií, později přezdívanou „železnou lady“. Po tomto výkonu logicky zamířila do jedničkové společnosti. V červnu si v Simsonově ceně pohrála s osmi soupeři a opět vyhrála. Před Francouzkou The A La Menthe. Třetím a posledním startem dané sezóny byla Cena Masise. Brigitku vedl její stálý žokej Stanislav Koubek. Očekávaný hattrick se nekonal. Brigitka utrpěla svou první porážku od Comedie. V sezóně 1994 čekal na Brigitku náročný program. Od dubna do října absolvovala 10 startů dosti rozličných úrovní. Přes čtyřková klání po grupu dvě. První dva starty dopadly poněkud rozpačitě. Ve dvojce doběhla poslední, v Jarní ceně klisen, kterou ten rok ovládla Recepta, skončila jedenáctá ze 14 účastnic. V jiném světle se prezentovala ke konci května u našich rakouských sousedů. Advokat-Rennen, rovinu IV.kategorie na 1.100m, pod vedením Jeana Pierra Lopeze vyhrála. A následovaly další tři plné zásahy v řadě. Nejprve ovládla čtyřkový sprint v K.Varech, poté se jí v červenci na domácí tochovické dráze podařila vyhrát dvojková míle a sprint na distanci 1.100m.

Vrátila se tedy mezi nejlepší v ročníku a počátkem srpna se na karlovarském závodišti postavila na start Oaks (Gd.2). Ten se nakonec stal kořistí Vadary odježděné žokejem Adamem Shoultsem, na Brigitku zbylo 7. místo. Petr Kubík, který byl jejím nejčastějším jezdeckým partnerem, ji o 20 dní později dovedl v Tochovicích k dalšímu vítězství. Tentokrát v Ceně Koh-i-noor (II.kat., 1.100m) vrátila porážku Comedii. Náročnou sezónu zakončila sehraná dvojice Brigitka-Kubík vítězstvím v chuchelském Handicapu Zany (II.kat., 1.214m). Jako by se těžká sezóna podepsala na její výkonnosti nadcházející rok. Čtyřletá Brigitka šla s výkonností dolů. Snížil se také počet absolvovaných dostihů a zastavil se na čísle čtyři.

Po neúspěšné překážkové premiéře na německém území se ještě jednou pokusila proniknout mezi nejlepší. Cena Jezdectví, ve které exceloval Trelleborg s ž.Martinem Fialou, byla nad její síly. Brigitka docválala na konci pole a za sebou nechala pouze Veltona a Zain Dancera. Měsíc poté svoji závodní kariéru důstojně ukončila 2. místem ve dvojkovém handicapu dlouhém 1.400m. Na záda se v cíli dívala pouze Mini Forovi vedenému žokejem Karolem Šarinou.
     Sharp Endova dcera se přestěhovala na Chomutovsko „Letos dvacetiletá Brigitka si příjemného koňského důchodu užívá v Radenově“, upřesňuje její majitelka. „Těší se dobrému zdraví a doteď ji nepřešla chuť běhat. Celé dny tráví ve výběhu se dvěma koňskými kamarády. Je na tom tak dobře, že můžeme pravidelně, minimálně jednou týdně, ale spíše častěji, společně vyrazit na projížďku. Nezřídka si během ní zazávodíme s ostatními, o dost mladšími kolegy.“, spokojeně konstatuje MVDr. Simonou Bílková, která je několik let hrdou majitelkou Brigitky. Takto jsem medailonek o Brigitce chtěla ukončit. Mezitím mi koncem října 2011 Simona poslala jinou zprávu. Takovou, která naše vyprávění o kobylce bohužel zásadně pozmění. 

„Před měsícem Brigitka při vyjížďce utrpěla tříštivou frakturu spěnkové kosti a musela být na místě utracena. Může mne utěšovat jen pocit, že zemřela jako hrdý dostihový kůň. V trysku, kterým běhávala nejraději, došlo ke zlomení kosti a několika následujícími skoky následně k velké traumatizaci okolních struktur. Jakýkoliv pokus o záchranu byl okamžitě vyloučen. Byly jsme na té vyjížďce samy. Než za námi, na krásné pole uprostřed lesů se zapadajícím sluncem, přijela kolegyně veterinářka s injekcí, se Brigitka "v klidu" pásla a já se s ní měla čas rozloučit. Myslím si, že tato kobyla mohla být chloubou plnokrevného chovu. Její rannost (tu prokazovala na dráze už jako dvouletá) a její chuť závodit i radost z pohybu až do svých dvaceti let byla obdivuhodná.

Takové závodnické srdce, jako měla ona, má jen málokterý dostihový kůň. Jen je velká škoda, že za sebou nezanechala žádného potomka. Do chovu byla zařazena až v deseti letech, kdy ji koupil pan R. Šnábl, majitel stáje Hřebčín Křenek. U něho Brigitka porodila jedno nebo dvě hříbata, ale obě krátce po narození z neznámých příčin uhynula. Od roku 2005 jsem ji vlastnila já a pro mne byla především kamarádkou a členkou rodiny. Musím říct, že jsem si byla vědoma, že tato kobyla by po sobě nějaké hříbě zanechat měla. Ale uvědomovala jsem si její věk a ze strachu, že by při březosti popřípadě při porodu mohlo dojít ke komplikacím, a byl by ohrožen její zdravotní stav, jsem vždy od myšlenky jejího připuštění ustoupila.

Prioritou bylo její zdraví a její pohoda.