Gibkij byl ryzák narozený 1973 v SSSR po Anilin z Granka. Jako roční byl importován pro dostihovou stáj hřebčína Napajedla. Otec Anilin byl v té době velmi uznávaným plemeníkem východní části. Dnes se koňský trh směřuje západní cestou a záměrně jsou koně z Ruska zatlačováni do ústranní. Což nevidím jako ideální řešení. Na mezinárodních mítincích patřili k elitě, tak proč zapomínat? Koníci naštěstí režimy neřeší.
     Gibkij staroval 2 letý na rovině v 7 dostizích, získal 4 místa s dotací 12.000 Kčs. 3 letý se v jediném startu na rovině umístil 2. (3.000 Kčs), přesto byl přeškolen na proutěné překážky, kde si vedl víc než dobře. Bilance je 3 starty, 1 vítězství, 2 druhá místa, dotace 14.000 Kčs, GH 71 kg. Jeden by řekl, že našel svoji parketu, ale jak už to v životě bývá, nevydržely šlachy.
     V roce 1977 prodělal intenzivní léčbu. Následující rok byl vyzkoušen, ale dostih nedopadl dobře. Vrátil se s opětovným kulháním. A co dál? Pro chovné účely nepodával tak skvělé výkony, na intenzivní dostihovou zátěž nebyly nohy dostatečně v pořádku, ale utratit? To by bylo předčasné tvrdé řešení.   Následovalo přeškolení na provozního koně. V první řadě vykastrovat, odzkoušet anglický styl ježdění a poslat do jezdeckého oddílu. A tak se také

stalo. Od roku 1979 působil ve Zlíně u Hirků. Role provozního koně ho nejspíš těšila. Pod sedlem pracoval velmi ochotně, rád se učil novému stylu skákání. Anglické ježdění vyhovovalo i jeho nohám, takže se během roku dal natolik zdravotně do pořádku, že si mohl vyzkoušet své umění závodně na parkurových kolbištích. Jako správný začátečník od stupně „Z“ a postupně výš.
     Gibkij byl velmi líbivý koník. Prokvetlý ryzák se světlou hřívou a ocasem, v lysině měl dva rezavé nepravidelné flíčky a nosil se jako opravdový koňský gentleman.
     Jsem ráda, že se zařadil do zástupu charakterních plnokrevných koní, kteří neustále dokazují, že plnokrevný kůň není jen dostihový nervózní blázen, ale je to úžasné plemeno, které si zaslouží pozornost pro svoji všestrannost.