Tmavý hnědák Hamilton (Cossio-Hippamena) prožil v barvách známé stáje Buc-Film pana Boučka velice krátkou dostihovou kariéru. Na dráze byl k vidění pouze jako dvouletý, a to sezóně 2006. Při svém závodním křtu v srpnu ve Velké Chuchli nastupoval do trojkového dostihu na 1.300m. Nijak zvlášť se mu nedařilo a na své mnohem úspěšnější soupeře, kterými byli např. Mirisk, Ignacio nebo Lex, se v cíli díval až z 9.místa. jisté zlepšení naznačil o měsíc později na stejné dráze i v dostihu stejné kategorie, pouze o sto metrů delším. Jaroslava Kovaříka z předešlého startu nahradil Jan Rája a svěřence trenéra Drlíka do cíle dovedl na 5. místě. Nad jeho síly tehdy byli Lord Silvano, Lakas, Foxy a Gulán. Hamiltonova dostihová kariéra se tímto uzavřela. Ovšem nikoliv ta sportovní. V současné době je ustájený se dvěma dalšími koňmi v malé obci u Aše. Mají pěkný velký výběh a všude kolem nekonečné lesy a louky. Ideální místo na zklidnění koní. Hamiltona představuje Tomáš Šach, jeho jezdecký partner při skokových soutěžích: „Mám moc rád místo, kde Hamilton pobývá. Krásná malá stáj s pěti boxy, všude kamenné obložení. Klid a pohoda na vás dýchají na každém kroku. Koně se tady mají jako v bavlnce. Patří panu Ivančíkovi a dohlíží na ně Jaroslav Kubeš, někdejší amatérský jezdec. Bez donucení nebo tlaku dokáže každého koně ve své péči naučit

skákat. S jedním například chodil trpělivě přes dvě hodiny kolem příkopu. Mezi tím si v klidu popíjel kafíčko. Kůň potom přes strašáka skákal, jako by se nic nedělo. Hamilton tráví většinu času ve výběhu se svými koňskými kamarády Goldenem (teplokrevník) a Elbou (A1/1). Pod sedlo chodí zřídka. Přesto podává na parkuru skvělé výkony. Musím se přiznat, že jsem se v něm spletl. Poté, co jsme spolu absolvovali čtvery parkury, jsem si myslel, že na víc, než 90cm nemá. Jenže jsem ho několikrát vyzkoušel na překážkách kolem metru a pokaždé mě mile překvapil. Navíc má velice příjemnou cvalovou akci.

     Neustále se zlepšuje a my začínáme kromě parkurů pošilhávat také po soutěžích všestrannosti. Mám pocit, že by ho to mohlo bavit. Viděl jsem ho trénovat v lese a chuť překonávat přírodní překážky má ohromnou. Nejdříve musíme ovšem vyřešit problém s užděním a voděním. Většinou se snaží před skokem uhnout a vykličkovat napravo. Musím se usmívat, když vidím, kolik lidí se podivuje nad tím, že téměř vůbec netrénujeme a přesto sbíráme relativní úspěchy. A vůbec nám nevadí, že se tak děje zatím pouze při veřejných trénincích. Pracujeme s ním pozvolna a pomalu. Důležité je to, že je spokojený majitel, já a snad i Hamilton. Co víc si tedy přát?“