Nessa z Valimaru, poslední potomek jedenáctidélkového vítěze Československého derby Tarana (po kterém prý zdědila pracovitost a veselou náturu) a zároveň první hříbě své matky Nitelly, se narodila 9.4. 2003. Mnoha dostihovým fanouškům a především pravidelným čtenářům časopisu Já mám koně bude určitě povědomá. Tato exteriérově pěkná a charakterově bezvadná hnědka byla totiž jeho reklamní tváří a tak se následující povídání z velké části opírá o zprávy, vycházející z poznámek vydavatele - ing. Viktora Eichlera, iniciátora nápadu mít stáj časopisu a k ní samozřejmě fan klub podporující klisnino počínání na dráze. A byli to samotní čtenáři, kteří se ve vypsané soutěži zasloužili o to, že Nessa, přesněji řečeno její jezdec, v dostihu nosil dres v zeleno-žlutých barvách.

V průběhu ledna 2005 se Nessa přesunula z rodného Hřebčína Hlemýždí do tréninkového  centra Jí­lové u Hodkovic nad Mohelkou k ing. Zbyňku Jelínkovi. Ve stáji, která se může opřít o kvalitní, pohodovou a individuální péči ze strany personálu a příjemné prostředí a kde před Nessou pobýval třeba bělouš Yocker, Lucyma, Lorpa a mnozí další, se na klisnu snášela slova chvály už od samého počátku z úst podkováře Libora Štencla, od něhož dostala své první koňské střevíčky, i od ošetřovatelek – slušně vychovaná a naprosto bezproblémová jak v boxe při místování a čištění, tak i ze sedla při práci.
     Vzhledem k tomu, že do sebe neustále „dorůstala“, na svůj první životní start byla dvouletá Nessa připravená až s přicházejícím podzimem 2005. Vydala se do Chuchle, aby zde 25. září po aktivním průběhu dostihu, kdy se držela vepředu, vedená Jakubem Pavlíčkem  vybojovala 4. místo, přičemž od třetího ji dělila pouhá hlava. Z dalšího startu o měsíc později si odnesla zranění a tak strávila zimu relaxací ve svém rodišti. Opět o kousek vyrostla a zmohutněla. Za asistence starších a zkušených vodičů při rychlých pracích, kterými v jejím případě byla bělka Vlajka a ryzák Logo, ale na druhé straně také dostatečně (minimálně psychicky) odpočatá díky někdy i celodennímu pobytu ve volnosti (výběhu), nastoupila v plné polní do své nejdůležitější sezóny 2006, to už jako svěřenkyně trenéra Filipa Neuberga a zároveň přesídlila do střediska Pavlin Dvůr u Mimoně. Hned po první rychlé práci se nový tým shodl, že sice nemá prozatím potřebnou formu (na jaře ji trápilo onemocnění, následkem kterého dost pohubla), ale že je rychlá a hlavně srdnatá. Ke svému prvnímu startu dané sezóny se vydala v polovině července do K.Varů.
      Postřehy z úspěšného výletu, jak záhy zjistíte, ing. Eichler jako trenérův pomocník zachytil na stránkách časopisu vyprávění klisniny majitelky následovně:

     „Zatímco během cesty Nessa hodně potila, na závodiště přijela úplně suchá a i když mezi ostatními koňmi vypadala opravdu jako hubeňour, statečně snášela pohledy i posměšky. Po příchodu do padocku se živě zajímala o okolí, v sedlišti se chovala vzorně. Do úzkého okruhu lidí, kteří před dostihem Nesse věřili, patřila i její jezdkyně, slečna Natálie Arendsen. Ta v jejím sedle totiž zažila poslední práci před dostihem a věděla, že Nessa v žádném případě neprodá svou kůži lacino. Tak jsme se s Natálkou na sebe v padocku před jejím nasednutím na koně usmáli a trenér jí řekl, aby nechala Nessu v klidu rozejít a pak v cílové rovině ať zkusí, co v ní je. Pak jsme ještě chvilku koukali, jak se Nessa začíná naparovat a potom s ní Natálka odcválala ke startovacím boxům, kterým Nessa moc nevěří, takže se jí tam moc nechtělo. Potom už to bylo přesně tak, jak to mělo být. Natálka s Nessou dobře odskočila do dostihu, celou první půlku ji nechala cválat podle chuti a v cílové rovině na ni houkla (a taky jí pořádně vyjela rukama), takže Nessa vystřelila z klubka koní a pár desítek metrů před cílem předstihla i dosud vedoucího Irsay Olivera. Zvítězila po boji o krk. To jak je Nessa populární mezi dostihovými diváky dokládal povzbuzující řev, který se na koně bojující v cílové rovině snesl z krásné secesní karlovarské tribuny. A také velká spousta gratulantů, kteří nejenže gratulovali k vítězství, ale přáli i do dalších startů Nesse hodně štěstí“.
O měsíc později se do Varů vrátila, ale na vytrvalecké distanci 2.200m si vedla odlišně od předešlého úspěchu. V zápiscích v internetové podobě časopisu je opět vzpomínáno: „Celé odpoledne se drželo počasí bez deště. Jen Nessa vyšla ven ze stáje k nasedlání, začalo pršet. A v podstatě pršelo potom až do konce dostihů. A to se Nesse nelíbilo. To se na ní projevilo tím, že se nechala bez odporu zavést do

startovacích boxů a téměř vzorně tam stála. Po odstartování zaujala dobrou pozici a měla i bezproblémový průběh dostihu. V cílové rovině, když měla přidat, však neukázala nic ze zrychlení, díky kterému zvítězila v Karlových Varech v červenci. Dostih dokončila zdravá, s dostatkem fyzických sil, ale předposlední. Vysvětlení samozřejmě existuje. Nessa je tak trochu vybíravá v tom, na jakém povrchu sejí chce běhat. A po dešti klouzavá tráva jí vůbec nevyhovuje.“A poražená odešla bohužel také ve třetím a zároveň posledním startu, ze  kterého si přinesla zranění oka (zřejmě způsobené úderem nášlapku od kopyta jiného koně a ze kterého se vyklubal zánět oka) a to ve svém    

důsledku znamenalo dostihové sezóny. V sezóně 2007 se Nessa vrátila opět do své mateřské stáje do Hlemýždí k trenérovi Ladislavu Šilhavému, který ji dobře znal od jejího narození a velmi se na ni těšil. Nessa v pětiměsíčním rozpětí absolvovala pětici dostihů od mílových distancí až po 2.200m na závodištích Pardubice, dvakrát Chuchle, Most a Mirošov. Na druhé vítězství kariéry již nedosáhla, ale dvakrát se dokázal umístit do 5.místa. S aktivním závoděním se rozloučila 7. místem na centrálním závodišti v Praze.
      V roce 2008 vyměnila dostihy za méně náročnější život rekreačního koníka u paní Křížkové u Nové Paky. V lednu 2010 se opět stěhovala, tentokrát do nového domova k Vendule Burcákové do Trutnova, která si ji vzala na základě inzerátu do pronájmu. „Je to zlatá kobylka a dělá mi velkou radost, ráda bych s ní jezdila hobby parkury nebo drezury“, uzavírá příběh o Nesse Vendula...