Splnil se mi sen a já se stala majitelkou konečně vlastního koně. A já už konečně mohu dojít do boxu a říct - ty jsi moje. Pesi se narodila v hřebčíně ve Střelicích, po Varadarovi z tmavé hnědky jménem Perlas, která však při porodu málem vykrvácela, neboť se Pesaggio narodila příliš velká. Nakonec vše dopadlo a vyrostla z ní nádherná černá hnědka bez odznaků, až na malý bílý flíček na čele.

     Ve Střelicích zůstala do roku a půl, neboť se její přední nohy mírně stáčely dovnitř a tak musela nosit speciální podkovy na vyrovnání. V pohybu ji to ovšem vůbec nevadilo, nekulhala a tento problém byl spíš kosmetického rázu. Po roce a půl byla dána do pronájmu do dostihové stáje Turf Klub Opatov do péče panu Pokornému a odtud zase putovala Pesaggio 1.2. 2009 do Plačovic k panu Vinklárkovi. Pesaggio trénovala, udělala zkoušky se startovacích boxů, avšak nikdy nevyběhla. Pro Pesi byl obrovský problém a strašák jménem přepravník a přeprava v něm samotná. Už jen samotná přítomnost ve vozíku byla pro ni natolik stresující, že jich v minulosti několik rozbila a sama se v něm i poranila. Bohužel důvody mi nejsou dodnes moc známy, akorát z doslechu jsem se dozvěděla, že s ní jako malou v      

přepravníku bourali, či se snad s ní přepravník dokonce převrátil. Těžko říct...a snad právě pro tuto indispozici Pesaggio nikdy nevyběhla. Snaha o zařazení do dostihu však byla nadále, v tréninku se zdála být nadějná a dokonce byla zapsána do dostihu, avšak v osudný den při nakládání Pesi opět přepadla hrozná panika. Museli ji vyložit a dostih pro ni zrušit. Poté se rozhodlo, že ji už trápit nebudou a tak Pesi zůstala na rekreaci, ve volném čase se věnovala Hubertům a pro svou dobrou povahu hlavně vozila děti a učila se na ní spousta lidí.      

      Na podzim mě byla od pana Vinklárka nabídnuta k prodeji a kvůli poslaným fotkám na kterých mě doslova učarovala, jsem se rozhodla jet na ni podívat. V boxe mě čekala nádherná jemná klisna černé barvy s úžasně klidnou a hodnou povahou. Nevěděla co to je se zašklebit. Vyzkoušela jsem si Pesi pod sedlem a když jsme obcválali poslední kolo, veděla jsem, že Pesi je jedna z těch kobylek, co by stála zato, vše zkusit a jít do toho. Po týdnu rozmýšlení jsem se nakonec rozhoupala a rozhodla se ji koupit. Pesi jsem odkoupila jako čtyřletou a 11.12.2009 jsem se stala její majitelkou. Pesaggio je tedy kobylka velmi klidné a vyrovnané povahy. Agresi ani náznak, ikdyby se jí něco nelíbilo, byste u ní těžko hledali. Je to spíše mazel a venku krásně chodí, a spolehlivě, sama. Pesi je kůň, který se dá odjezdit i na ohlávce 

či dokonce uplně bez, ale zatím tohle ježdění nechávám spíše na ohradu či blízkou známou louku. Ikdyž je pravda že jsme již byli i na společné vyjížďce venku s ostatními koňmi taky jen na ohlávce:) Někdy ale za "sto roků" Pesi chytne i závodící nálada a chuť jít dopředu, zvláště ve společnosti jiných koní a tak je lepší přece jen uzdečka. K tomu dochází ale velice zřídka. Pesi je spíše taková večně "spící" kobylka, pohodové a kolikrát až flegmatické povahy. Je dobře ovladatelná, většinu vyjíždky nemáte plné ruce, ba naopak, ale na rychlou práci patří do zkušenějších rukou. Je to kobylka, která se nehecuje, necapluje a při mnoha bordelech ostatních koní právě ona zůstává v klidu. Ze země je to kůň, kterého kde někde postavíte, on tam zůstává většinou stát. Lze na ní kdekoli klidně nasednout či sesednout, sprchovat ji ....a ona vždy počká a nikam se nehrne. Pesi taky velmi ráda skáče, avšak s neznámými překážkami je potřeba    ji seznámit. Nejde hned naráz do všeho. Teda pokud je sama. Když před ní ale jiný kůň cokoli

skočí, ať je to veliké jakkoli, nerozmýšlí se a už to automaticky skočí také. Občas má Pesi také svou hlavu,hlavně když jdem samy, zlekne se třeba, když má přejít přes louži, či trasu, kterou navolím, ale to vždy skoro ze strachu a už jsem na ni vypozorovala, že na ni tlačit nemá smysl. Naopak, co na ní platí, je neustoupit samozřejmě, ale také dát jí trochu víc času, který vždy přinese ovoce. Pepsi je tedy na anglického plnokrevníka až pozoruhodně klidná a hodná a každý kdo ji v tréninku měl, o ní nikdy neřekne nic jiného, než jen že je to kůň za odměnu:)    Výhledy do budoucna jsou zatím daleko a přesto že by Pesi měla spíš patřit na dostihové oblouky, čekají ji teď vyjíždky, courání přírodou a taktéž trocha přirozené komunikace, která ji moc baví a jde jí:) A v neposlední řadě, pokud budou finance, bych chtěla Pesi zařadit do chovu, neboť je Pesi z velmi dobré rodiny a má co předávat dál:)