Září roku 1930 je pro Reka, pěkného zaobleného hnědáka s lysinou, přelomem v jeho dosavadním bezstarostném životě. Kupuje ho totiž dnes již legendární trenér Jaroslav Rosák pro stáj Morava, kterou vlastnil Moravský zemský výbor. Rek se tedy dostal do výborných rukou, protože Rosák byl znám svojí trpělivostí a ohleduplností ke koním. Pak celý rok byl Rek mimo díky zánětu okostice předních holení, takže za celý rok vyběhl jen třikrát. Běhal v Karlových Varech a ve Velké Chuchli. Poté přišel Rekův rok 1932. Byl ježděn Jaroslavem Hourou jak v práci tak v dostizích. Zjara vyhrává dostih na 1800 metrů, kde rozdrtil Bäby s J.Eschem. Ovšem díky nefér chování jezdce Hulána v dalším dostihu na 2200 metrů, kdy Rek strachy před bičem Hulánova jezdec bočil, ztratil délky a náskok hnědáka Hulána nedohnal, tak tedy byl asi o délku druhý.
     Rekova pravá chvíle přišla v Československé derby, o kterém se rozepíšeme více dole, kde vyhrál úžasným speedem. Poté následovalo druhé místo ve rakouském derby, výhra v Karlových Varech na 3200 metrů, ve Velké podzimní ceně, ve Velké ceně Vídně a v Ceně prezidenta. Na rok 1933 byl Rek zaskákán (je vidět, že tradice zaskákání našich nejlepších koní je velmi silná a dlouholetá, bohužel pro některé chovně cenné jedince platí tato praxe dodnes) a hned prvé proutí vyhrál. Tehdy již byl vlastněn vojenským atašém italského velvyslanectví hrabětem Cadornem. Ten jak Talona tak Reka nechal ještě onen rok 1933 u Rosáka, ale pak Rek i s Talonem byli vzati do Itálie. Rekovy stopy tímto mizí a není mi známo, zda byl použit v chovu. 

     Z červnového čísla časopisu „Dostihový a jezdecký sport“ r.1932 uvedl Chov koní a výkonnostné skúšky tuto pasáž, kterou zde ocituji.
„Dvanácté Československé derby se přiřadilo důstojně k předchozím. I když jinak nemají obyvatelé našeho hlavního města pro dostihový sport mnoho času – rozhodně méně než občané v ostatních metropolích – přivede kouzelné slůvko „Derby“ do Chuchle plné zvláštní vlaky. Ve spojení s „Armádní“ byl to pro náš turf jedinečně krásný den…Ke startu nastoupilo 8 koní…Vysoký favorit byl Hulán, za ním následovala Lisi, Maggot, Rek a Timur Lenk…Vskutku se zdálo, že favoritovi nemůže už žádné nebezpečí…Náhle se vynořil Rek….ale to již měli oba koně hlavy vedle sebe a boj začal. Zdálo se, že Hulán nechce bojovat, nebo byl speed Rekův tak nepřekonatelný…Hráči byli ovšem zklamáni. Skoro všichni sázeli na Hulána, ale takto je lépe. Rek je odchovancem Napajedel, zvítězil jím náš chov.“                                      
                                                                         -vi-

Oficiálně vypadal doběh Derby takto: 1.Rek + J.Houra, 2.Hulán + Müller, 3.Maggot + Schejbal a 4.Lisi + Tuss. Čas byl 2:39. 

     A článek Jaroslava Houry v Jazdectvu 5/1975 „Jak vyhrál Rek derby 1932“.
     Uvádím podstatné pasáže komentáře k jeho kariéře (to tečkované jsou mnou vynechané věty):
„To, že vyhraje v roce 1932 derby Rek, to věděl snad jen trenér Rosák a samozřejmě jsem v to doufal já. Většina diváků i odborníci Reka neprávem opomíjela. Bylo to pravděpodobně pro jeho nešťastný start před derby. Startoval jsem s ní v dostihu, ve kterém byli favority Bäby s výborným maďarským žokejem Jiří Eschem a Hulán s Arnoštem Richterem. Již před posledním obloukem šli oba favorité dopředu těsně u bariéry hlava-hlava. Pomalu však začal odpadávat Hulán a vedení se ujala Bäby. Šel jsem s Rekem zvenčí a těsně před poslední zatáčkou jsem byl s Bäby již hlava-hlava. Ještě než jsme vjeli do roviny uhodil mně Esch bičem do ruky a vzápětí znovu do biče, který mně tak vyrazil z ruky. Dodnes nemohu říci, zda to bylo úmyslně nebo náhodou. Řekl bych, že při rutině Esche to bylo úmyslné, ale provedeno tak, jak by se jednalo o nešťastnou náhodu……………Stačil tento incident a kůň mně bočil, pravděpodobně se také bál Eschova biče a vyjeli jsme ze zatáčky daleko za střed dráhy a tímto jsem ztratil další metry. To byl konec nadějí v tomto dostihu. Rosákovi jsem řekl vše již při odsedlávání, ani mně moc nehuboval, ani se nezlobil, naopak zdál se být docela spokojený a jen řekl: “Nevadí, vyhraješ s ním derby!“………V mezinárodní konkurenci byl favoritem Hulán, kterého jezdil maďarský žokej Raimund, dále startovali výborní koně Maggot, Lisi a další. Na ordr, který jsem dostal od Rosáka, pamatuji dodnes: “Jezdi jako minule, jen se drž bariéry vzadu a v rovině jdi zezadu, speedu má Rek dost.“…………..Po startu jsem se opravdu brzy dostal k bariéře a měl jsem celý dostih dobrou pozici, zároveň však strach, jak se dostanu vpřed. Přede mnou byli koně, vedle také. Když jsme přišli do roviny byl Hulán nejméně 8 délek přede mnou. Říkal jsem si – „je to ztracené, takový speed nemá žádný kůň.“ Najednou se však pole přede mnou otevřelo a měl jsem s Rekem volnou cestu. Začal jsem jezdit a v cíli jsem ohromným speedem zachytil těsně Hulána….."                                               
     Vídeňské derby bylo skutečnou lahůdkou. Majitel poraženého Hulána totiž Hourovi po dostihu řekl: „To derby nevyhrál Rek, to jsi vyhrál ty. Počkej však ve Vídni!“. Houra své obavy svěřil Rosákovi, ale ten je smetl ze stolu s tím, že rovinka ve Vídni má skoro 900 metrů, kdežto ta pražská jen 500 metrů. Nyní zase ponechám řeč Hourovi, jezdci to Reka. „Start se moc nedařil, Maďaři neustále najížděli a koně i jezdci byli pořádně znervóznělí. Bylo to snad 6 i více nepovedených startů. Až jsme konečně odskočili. …….Jejich Ormond s žokejem Szabó přišel hned na nohy a vzápětí vedl nejméně o 2 délky. Chytil jsem pozici v zadní části pole u bariéry a po celý dostih jsem byl v pokušení jít dopředu, stále se mně zdál náskok Ormonda veliký, nakonec jsem však dodržel ordr. V cílové rovině jsem šel, Rek dělal co mohl, míjel jsem jednoho koně za druhým, kde byl Hulán, se kterým jsem měl v Praze tolik práce! Jeden kůň za druhým za mnou zůstával, ale Ormond byl stále vpředu……Vyhrál o 2 délky (Ormond)……                          
      „Přišel podzim. Byli jsme opět ve Vídni a konala se Velká cena Vídně na 2800 m. Konkurence téměř stejná jako v derby. Opět Ormond dobře odskočil a opět vedl. Rek přišel také dobře na nohy a já se zase dostal k bariéře, tentokrát uprostřed pole blíž k Ormondovi. Celý dostih jsem ho nespustil z očí a nedovolil jsem, aby vzdálenost mezi námi se zvětšila ani o centimetr. V cílové rovince jsem šel, Ormond co nenaběhal v dostihu, v cílové rovince již neudělal, neuměl zrychlit. Míjel jsem opět jednoho koně za druhým, tentokrát ovšem i Ormonda a zvítězil jsem lehce o 2 délky.“